Nebeská
Všude kolem mě světla, od úst mi stoupá chlad a celý svět se v barevné spirále točí směrem k zemi. Do uší mi doléhají tlumené hlasy, pískání kol a šramot zmuchlaných plechů.
“Tak to je asi konec, kámo.” Kouká na mě vousáč a zachrastí klíči, když se drbe na zadku. “No, že jsem to tomu řidiči teda nandal, co?” Ztišil jsem se. “Když on mi svítil do očí. Chtěl jsem ..” Přerušil mě a dokončil větu za mě. “.. ho jen zastavit a vysvětlit mu to.”
“Srát na něj,” nějak mi vyklouzlo, když mě zachvátila lítost ze zmaření mého mladého života. “Jo, vyser se na něj! A pěkně ze shora.” Podal mi chlupatou dlaň a představil se: “jsem svatý Petr, příteli.”
Znovu zachrastil klíči, teď si s nimi ale nepodrbal zadek, ten nejdelší z nich strčil do zámku a se slovy “vítej v nebi” mě vpustil dovnitř. Očekával jsem sněhobílou pláň s anděly a tak. Vlastně ani nevím, co přesně jsem očekával. Snad že uvidím Boha? Namísto dětských představ o nebíčku mě čekal poněkud všední výjev uklizené budovy s dlouhou chodbou přede mnou. Se světlem na konci, samozřejmě. A tak jsem se vydal na cestu.
Po pár krocích jsem si ale všiml obrovského rozcestníku u stropu. Hned co jsem k němu zvedl zrak - najednou se na obou stranách objevily nové chodby. Na ceduli stálo: po pravé ruce Ráj heterosexuality, dopředu Ráj homosexuality a poslední směr, po levé ruce, byl uveden slovy “Božská sodomie.” Takže všechny ty kecy o dlouhém tunelu a světlu na konci v sobě mají trochu pravdy. Jenomže nikdo z těhle klinicky mrtvých lidí se nikdy nepochlubil, že to má něco společného s jejich potlačenou homosexualitou. A přitom je ta symbolika dlouhého tunelu přímo do očí bijící. “Jejich problém,” zamumlal jsem si a rázně jsem zatočil do levé chodby. Za celou dobu mého krátkého života jsem vyzkoušel maximálně nudnou misionářskou polohu, párkrát zezadu a zbytek času jsem si ho honil sám. Chtěl jsem něco nového. Ale ve skrytu duše jsem doufal, že se zde vyhnu homosexuálním zážitkům, když buzny mají vlastní nebe. A to jsem se měl za pár okamžiků dozvědět. Stála přede mnou masivní dřevěná brána rozměry o trochu menší, než ta vstupní, s nádhernou mosaznou klikou. Natáhl jsem ruku, abych si otevřel, ale těsně než jsem na ní sáhl - dveře se rozrazili a zevnitř na měl vykoukla plešatá hlava.
Read more
